„Stále slýcháme mluvit o duchu německém, anglickém, francouzském, českém, o géniu toho či onoho národa, o národní povaze Germánů, Slovanů, Románů,“ napsal Edvard Beneš v roce 1909 do studie, v níž seznamoval české čtenáře s vědeckým oborem „psychologie národů“. Tato módní vědecká disciplína se pro mladého studenta politických věd a práv stala jednou z inspirací, kterou si přenesl do dalšího života žurnalisty, pedagoga, odbojáře a nakonec i politika, jenž se podílel na založení a vedení československého státu. Kritická edice dokumentů Beneš, Německo a Němci mapuje Benešův vztah k Němcům i jeho pojetí národnostní otázky, a to od jeho formativních let před první světovou válkou až na práh té druhé v roce 1938. Editované dokumenty nevypovídají pouze o intenzitě Benešových aktivit. Za žurnalistickým, diplomatickým a propagandistickým jazykem se skrývají také vnitřní motivace muže, který měl rozhodující vliv na způsob soužití ve střední Evropě.